Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Návrat do Rwandy, země tisíce kopců. A také jedné genocidy.

V 5:25 ráno se na ruzyňském letišti dá koupit jenom kafe z automatu. Za prosklenou stěnou terminálu už svítá a město se pomalu probouzí do pátečního rána. Moje myšlenky jsou už ale tisíce kilometrů daleko.

Dnes se po osmi letech vracím do Rwandy – země, která mi v Africe k srdci přirostla nejvíce.
Proč právě Rwanda?
Zlato, diamanty nebo jiná nerostná bohatství byste zde hledali marně, zato byla Rwanda po dlouhá desetiletí pověstná krásou a rozmanitostí své krajiny. Na rozloze, jako je náš Středočeský kraj, najdete polopoušť, vysoké sopky s trvale zasněženými vrcholy i deštný prales s posledními volně žijícími horskými gorilami na světě. Svěže zelené kopce obrostlé čajem připomínají rýžová políčka někde na Sumatře. Přesto jsme v srdci Afriky. Zmínila jsem příjemné klima? Hlavní město Kigali je položeno stejně vysoko jako naše Sněžka, takže ani v létě zde nepoznáte, že jste jen kousek od rovníku.
Před událostmi z roku 1994 se Rwandě říkalo „africké Švýcarsko“.
Všechny krásy rwandské přírody však zastínila exploze násilí, která zemi tehdy zachvátila. V zemi, která měla pouhých 9 milionů obyvatel, byl během tří měsíců zavražděn 1 milion lidí. Možná víc. Přesný počet nikdo neví, po tisících se slehla zem a jejich příbuzní dodnes nevědí, co se s nimi stalo. Šlo tak o nejrychlejší a nejkrvavější genocidu v moderní historii lidstva. Ve Rwandě nebyl nikdo, kdo by někoho neztratil. Zmizely celé rodiny. Při mojí poslední návštěvě v městečku Nyamata, 15 let po genocidě, objevili při rekonstrukci septiku ostatky devíti žen. Místní jen odhadovali, které z jejich bývalých sousedek by to mohly být.
Při pohledu zdálky je taková exploze násilí zcela nepochopitelná. Opravdu zde žijí necivilizovaní a nenapravitelní divoši, kteří potřebují pevnou ruku bílého muže, protože sami si vládnout nedokážou? I s takovými názory se setkávám..

Kdo je však aspoň trochu obeznámen s poměry a vývojem událostí, které vedly až ke genocidě, může najít znepokojivé paralely s naší vlastní historií. V 50. letech většinoví Hutu vyhnali menšinové Tutsije do okolních zemí. Ti ale na svoji původní vlast nikdy nezapomněli a celá desetiletí se snažili o návrat do země, kde se narodili, kde měli domy, kde po celé generace obdělávali pole. Ke genocidě došlo paradoxně v situaci, kdy byly mezi exilem a rwandskou vládou uzavřeny dohody o mírovém návratu vyhnanců do vlasti. Pole a domy, které Tutsijové opustili, však neležely 40 let ladem – místní je dávno zabrali. Právě představa, že se vrátí původní vlastníci a vezmou si, co jim kdysi patřilo, byla hlavním spouštěčem rwandské tragédie. Nevím, jaké emoce by u nás vyvolal návrat sudetských Němců a nucené předání jejich původního majetku. S nadšením bychom je ale nevítali, tím jsem si jistá.
Při mojí poslední návštěvě ve Rwandě jsem poprvé měla pocit, že země tuto tragédii vnitřně překonala. Skončily komunitní soudy gacaca, vězni odsouzení za zločiny genocidy dostali po 10 letech amnestii a pro dnešní děti už jsou tyto událostí jen pouhou kapitolou v učebnici dějepisu. Člověk má neobyčejnou schopnost regenerace – pro mě je Rwanda důkazem, že život vždy zvítězí.
Musím ale přiznat, že mám ještě jeden důvod, proč se do Rwandy tak ráda vracím. Ten důvod je hodně osobní: jmenuje se Manira.
S Manirou jsem se poprvé setkala v roce 2005 při natáčení televizního dokumentu o situaci rwandských dětí. Manira ztratila rodiče a v pouhých 13 letech se musela postarat o dva malé sourozence. Děti žily v extrémní chudobě: Manira obdělávala políčko po rodičích a občas si přivydělávala nošením vody z 5 km vzdáleného jezera. Na školu samozřejmě nezbýval čas ani peníze. Jako by to nestačilo – podobně jako další děti z vesnice trpěla malárií a různými parazity. Chvíli jsem přemýšlela, že bych si Maniru adoptovala, ale po zvážení všech praktických důsledků jsem došla k tomu, že nemůžu tuhle křehkou květinu jen tak vytrhnout a přesadit do úplně cizího prostředí – lepší je podpořit její růst tam, kde už má kořeny. Měla jsem to štěstí ji v dalších letech na dálku i na místě sledovat a každé další setkání byla o něco radostnější než to předchozí. Po roce od natáčení UNICEF v její vesnici zavedl pitnou vodu a opravil školu, takže Manira začala chodit do školy. Žila sice ve stejném domečku, ale aspoň už nebyla nemocná a nemusela trávit celé hodiny nošením vody. Když jsem ji viděla naposledy, bylo jí 17. Stále chodila do školy, protože toho mnoho zameškala. Poprvé jsem s ní ale mohla mluvit bez překladatele, protože mluvila anglicky a francouzsky. I díky Maniře vím, že pomoc má smysl.
A tak zatímco rozespalí cestující kolem soustředěně hledí do svých iphonů,  já dokážu myslet jen na to, jestli se mi i tentokrát podaří Maniru vidět. Bude jí 25 let. Jak asi vypadá? Dokončila školu? Má rodinu? Pozná mě ještě vůbec?? Otázky, na které během příštích pár dnů budu (snad) znát odpověď.

 

Autor: Pavla Gomba | pátek 24.3.2017 9:25 | karma článku: 28,06 | přečteno: 1556x
  • Další články autora

Pavla Gomba

Hotově nebo kartou? České dilema mají skvěle vyřešeno i tam, kde byste to vůbec nečekali.

Na odpočívadle pod průsmykem Pelela se prohání čerstvý himálajský vítr. Aby ne, jsme ve výšce 3400 m n.m. a teplotní rozdíl oproti údolí je pořádně znát.

16.8.2023 v 7:10 | Karma: 39,09 | Přečteno: 7771x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Děti jako zrcadlo. I křišťálová koule.

1. červen patří dětem. Rodiče jim kupují pamlsky a každá obec, firma či obchodní centrum pro děti pořádají zábavu. Původní myšlenka, proč slavit „den dětí“, však byla jiná.

2.6.2023 v 15:48 | Karma: 14,38 | Přečteno: 448x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

České děti nežijí v bublině

Smích, štěstí a radostná bezstarostnost. Obraz dětství je tím zářivější, čím dále v čase se od něj nacházíme. Ve skutečnosti se však ve třinácti člověk může trápit úplně stejně jako ve třiceti.

10.3.2023 v 15:16 | Karma: 20,80 | Přečteno: 1319x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Jak se vybírá Dítě Česka

Řeknu to hned: těžce! Najít a ocenit nejaktivnější, nejinspirativnější a nejnadanější dítě v České republice je nejméně stejně náročné jako výběr osob pro udělení státního vyznamenání :o)

27.10.2022 v 18:15 | Karma: 34,44 | Přečteno: 2356x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Hodně nebo málo – voda je problém

„Takhle se to tady nedělá!“ Vzpomínám na ten káravý pohled, když mě ráno příslušník místní ochranky přistihl ve společné umývárně. Dodnes se stydím za to, že jsem při čištění zubů nechala vodu téct. Teď už kohoutek zavírám i doma.

24.8.2022 v 16:47 | Karma: 18,63 | Přečteno: 808x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Česká republika, bravo

„Mír na Ukrajině. To by pomohlo nejvíc,“ zodpovídá moji otázku se znatelnou únavou v hlase Luděk Prudil, šéf pražských hasičů.

2.4.2022 v 22:44 | Karma: 40,97 | Přečteno: 10380x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Ideální Česko? Přání českých školáků vás překvapí.

Abych mohla chodit do školy. Vyučování až od devíti. Levnější sladkosti. Řídit auto od šestnácti jako v Americe. Chránit děti před chudobou a zlými lidmi.

4.2.2022 v 9:52 | Karma: 33,71 | Přečteno: 1207x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Dobročinost. Kde se to v těch lidech bere?

10 milionů korun pro rodiny samoživitelek. 1,5 milionu na kyslíkové koncentrátory v Indii. Letos v červnu Češi překonali vlastní rekord v dobročinnosti, když na pomoc obcím zasaženým tornádem poslali celou jednu miliardu.

13.8.2021 v 9:32 | Karma: 27,94 | Přečteno: 2311x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

COVID dobro nezabil

„Tak děkuju.“ Jedenáctiletý Alex pomalu pokládá krabici s notebookem na stůl a snaží se, aby poděkování znělo co nejvíc suše a neutrálně.

29.12.2020 v 19:48 | Karma: 40,31 | Přečteno: 2746x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Chránit děti? Nebo práva pedofilů? V genech to není.

Na přechodu se třikrát rozhlédni, nehraj si se zápalkami, s cizími lidmi nemluv. Na těchto rodičovských pravidlech vyrostla řada z nás. V současné době však už tyto rady pro zajištění bezpečí dětí zdaleka nestačí.

21.10.2020 v 18:08 | Karma: 28,87 | Přečteno: 2372x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Veřejné sbírky: bič na poctivé a návod pro podvodníky

Známe to všichni: při čekání na zastávce vám znenadání kdosi pod nosem zachrastí kasičkou, abyste přispěl(a) na pejsky, kočičky, děti, nemocné, světový mír.

10.6.2020 v 15:50 | Karma: 36,93 | Přečteno: 7459x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Patří děti do školy?

V minulých týdnech pandemie koronaviru uzavřela brány škol pro neuvěřitelnou jednu miliardu tři sta milionů dětí celkem v 188 zemích světa.

31.5.2020 v 14:56 | Karma: 23,98 | Přečteno: 3029x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Čeho se vyvarovat, když s dětmi mluvíte o koronaviru

Radost z nečekaných prázdnin už v těchto dnech školáky nejspíš opouští. Většina škol a pedagogů rodiče každodenně zásobuje učivem a po uzavření sportovišť, kroužků a kulturních institucí je nutné děti zabavit jinak.

19.3.2020 v 15:47 | Karma: 14,17 | Přečteno: 1152x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Mnich. Střelec. Motorkář. Prostě správný chlap.

"Být budhistou je víc než vykonávat rituály a nedělat špatné věci," říká Wangdi a bez mrknutí oka, jen tak mimochodem, pravačkou prudce stočí volant, aby se vyhnul uvolněné krajnici nad příkrým srázem.

12.8.2019 v 11:47 | Karma: 38,00 | Přečteno: 1258x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Uprchlíkům dveře dokořán. V Africe!

První morální dilema mám hned v šest ráno po probuzení. V ubytovně v Kirehe nejde elektřina a neteče tady ani voda. Paní pokojská večer slíbila, že brzy ráno dá před každý pokoj kbelík s čerstvou vodou. Otevřu dveře – no jasně!

27.6.2019 v 22:16 | Karma: 31,48 | Přečteno: 6640x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Jak se natáčel nový díl televizního pořadu Na cestě

„Máš nějaký velký náplasti? Katka potřebuje zalepit ruku.“ V 5:30 ráno mě z polospánku během společné modlitby vytrhl hlas producenta a kameramana Vítka Bělohradského. „No jasně!“

7.5.2019 v 13:57 | Karma: 22,45 | Přečteno: 1724x | Diskuse| Kultura

Pavla Gomba

Noc v mužském klášteře

„Wow! Ty budeš spát v klášteře s šedesáti mnichy praktikujícími tantru?“ Údiv, starost, možná i touhu prožít totéž, to všechno jsem zachytila v hlase kamarádky, když jsem jí vyprávěla o plánech letošní mise do Bhútánu.

8.4.2019 v 16:13 | Karma: 25,99 | Přečteno: 2425x | Diskuse| Cestování

Pavla Gomba

Války byly, jsou a budou…

Vždyť to zjistí až za týden, když se letadlo vrátí bez nás, táhlo mi hlavou, zatímco jsem v rychlosti uhýbala vzrostlým dřevinám v buši. Když utíkáte před skupinou chlapů, kteří křičí a míří na vás puškami, není čas přemýšlet.

14.1.2019 v 12:03 | Karma: 24,80 | Přečteno: 1392x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Pracant, přítel, predátor: pan pes

„Psi by mohli být náš nejlepší vývozní artikl. Je to to jediné, čeho máme v Bhútánu hodně!“ Na téma psů uslyšíte v Bhútánském království spoustu vtipů. Rozhodně nejsou daleko od pravdy.

4.5.2018 v 11:01 | Karma: 35,27 | Přečteno: 1318x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Než si dnes zalijete čaj

Gorily v mlze, gorily v mlze... žádnou lepší asociaci z Rwandy krátce před pátou ráno prostě nemám. Pohoří Virunga, kde zooložka Dian Fosseyová zkoumala poslední horské gorily na světě, je odsud nějakých 70 kilometrů vzdušnou čarou.

11.4.2018 v 10:24 | Karma: 36,05 | Přečteno: 1208x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 30
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3013x
Viděla jsem kus světa, konflikty, války, nespravedlnost, obrovské lidské utrpení. Proč tedy věřím v dobro? Protože se s ním každý den setkávám!

Seznam rubrik