Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Války byly, jsou a budou…

Vždyť to zjistí až za týden, když se letadlo vrátí bez nás, táhlo mi hlavou, zatímco jsem v rychlosti uhýbala vzrostlým dřevinám v buši. Když utíkáte před skupinou chlapů, kteří křičí a míří na vás puškami, není čas přemýšlet.

Ve filmech při posledních chvílích člověka hraje hudba a před očima mu ubíhají všechny významné okamžiky života. Já se vzmohla pouze na nejasný pocit, že je hloupé umřít, když tak krásně svítí slunce.

Městečko Paoua, asi osm hodin jízdy na sever od hlavního města Středoafrické republiky, leží jen kousek od rovníku a v poledne tady člověk nevrhá téměř žádný stín.

Ta hodina, či spíš kritických dvacet minut, které následovaly po náhodném postřelení velitele rebelů, se kterými jsme dělali rozhovor na závěr mise zaměřené na vzdělávání dětí v krizích, se nedá dost dobře popsat. Banalita právě prožívané přítomnosti a překvapení, jak rychle se situace může zvrtnout. Opravdu se tohle děje? Mně? Právě teď?

Ve Středoafrické republice jsem viděla smrt a zmar. Vesnice duchů, děti spálené ohněm, šestnáctiletou dívku s orgány vyteklými na silnici, lidi, kteří před válkou utekli do buše a teskně vzpomínají na svá pole s bavlnou, mýdlo a sůl. Jsou to věci, na které se nikdo nedívá rád. A přesto se dějí. A taky všudypřítomný strach.

I já se bála. Nijak výrazně, avšak když se ukládáte ke spánku na základně, kterou sice střeží čtyři místní vojáci, ale v okolí se pohybují stovky až tisíce ozbrojených povstalců, někde v pozadí mysli stále běží myšlenka na to, jestli vás probudí svítání nebo puška u hlavy. Kdybych tady musela žít, taky bych chtěla mít zbraň. Na takovém místě vám ani nevadí, že není co jíst, a sáček čaje si do vody z barelu dáváte hlavně proto, aby přebil rezavou barvu a podivnou chuť.

O to absurdnější bylo, že wi-fi tady fungovalo výborně. Kamarádům v Česku bych odsud klidně mohla objednat pizzu nebo vysílat živě na Facebooku. V případě zranění, nemoci nebo útoku bychom však měli smůlu – v této pustině by nám těžko mohl přijít někdo na pomoc. Jak propastný může být rozdíl mezi virtuálním světem a realitou!

Víc než na samotný incident s rebely se mi teď po letech vybavuje ten intenzivní pocit úlevy, když se letadlo odlepilo od místní rudé země a já zamířila do bezpečí. V tu chvíli jsem myslela na Isabel, Sorellu, Jamese a další děti, které jsem tady poznala. Své rodiče ani místo narození si nevybraly. Válka je zastihla úplně malé. Nemají kam jít, každá noc a další ráno, kdy přežijí, jsou úspěchem. 

Ve své práci se dotýkám nejbolavějších míst této planety.

Rok 2018 byl rokem extrémního násilí na dětech. V aktuálních ozbrojených konfliktech je zapojeno nejvíce zemí za posledních čtyřicet let. Každé šesté dítě na Zemi nyní žije v oblasti války nebo ozbrojeného konfliktu. To je nárůst o 74 procent za pouhou jednu dekádu. V Jemenu bylo při vojenských střetech, včetně náletu na školní autobus z loňského srpna, zabito nebo zmrzačeno 1 427 dětí. Na Ukrajině žije uvnitř 20kilometrové kontaktní linie, rozdělující vládní a nevládní oblasti, na 400 tisíc dětí, pro které ostřelování a nášlapné miny představují smrtící hrozbu. Extrémní násilí, mučení, ztráta pečovatele, noční přesuny, nedostatek jídla a vody, zničení nemocnic a škol, to vše je paralelní realita pro miliony dětí ve světě.

6letý Yasin v registračním centru pro rohingské uprchlíky v Bangladéši. Vojáci myanmarské armády ho zbili a zranili, když vtrhli do domu rodiny a Yasin nebyl schopen říct, kde se nachází jeho otec. 58 procent rohingských uprchlíků z Myanmaru jsou děti.

Války byly, jsou a budou, krčí mnozí rameny, tak proč se znepokojovat? Někteří v nich dokonce vidí vítaný nástroj regulace přemnožených příslušníků jiných kmenů.

Představa, že polovina lidstva vymře na hlad, války a nemoci, a nás v Česku se to vůbec nijak nedotkne, je ale hodně naivní.

Ano, válčení patří k historii lidstva stejně jako oheň nebo stavba svatostánků. Jenže dvě věci jsou teď přece jenom jinak.
Na současných bojištích neumírají králové ani vojáci. Takové případy jsou výjimkou, a pokud se stanou, všude se o nich píše. Dnešní války se nebojují mezi státy, ale uvnitř států. Nejde o konfrontaci profesionálních armád, ale o střety mezi armádou a civilním obyvatelstvem nebo mezi různými ozbrojenými  skupinami. Dnešní války se bojují z oken rodinných domů a v ulicích vesnic a předměstí. Dokonce se dá zabíjet tisíce kilometrů daleko, aniž by člověk vstal od stolu. Počet civilních obětí válek rychle roste: z 5  procent na počátku minulého století, přes 15 procent během první světové války, na nynějších 90 procent. Téměř polovinu z nich dnes tvoří ta nejzranitelnější část populace – děti.

Poprvé v historii lidstva také máme v rukou prostředky zničit vše živé. Ve válce již použity byly, dokonce ve chvíli, kdy to pro celkový výsledek už nejspíš nebylo nevyhnutelně nutné - jaký tedy máme důvod věřit, že je nikdo na podporu svých zájmů znovu nevyužije?

Nevím, co dělat; nevím, jak zajistit světový mír. Ale nechci jen krčit rameny. Nechci akceptovat, že je normální zabíjet děti a civilisty. A už vůbec si nechci přát válku jako „řešení“. Protože jsem ji na rozdíl od většiny lidí zažila. 

Autor: Pavla Gomba | pondělí 14.1.2019 12:03 | karma článku: 24,80 | přečteno: 1392x
  • Další články autora

Pavla Gomba

Hotově nebo kartou? České dilema mají skvěle vyřešeno i tam, kde byste to vůbec nečekali.

Na odpočívadle pod průsmykem Pelela se prohání čerstvý himálajský vítr. Aby ne, jsme ve výšce 3400 m n.m. a teplotní rozdíl oproti údolí je pořádně znát.

16.8.2023 v 7:10 | Karma: 39,09 | Přečteno: 7771x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Děti jako zrcadlo. I křišťálová koule.

1. červen patří dětem. Rodiče jim kupují pamlsky a každá obec, firma či obchodní centrum pro děti pořádají zábavu. Původní myšlenka, proč slavit „den dětí“, však byla jiná.

2.6.2023 v 15:48 | Karma: 14,38 | Přečteno: 448x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

České děti nežijí v bublině

Smích, štěstí a radostná bezstarostnost. Obraz dětství je tím zářivější, čím dále v čase se od něj nacházíme. Ve skutečnosti se však ve třinácti člověk může trápit úplně stejně jako ve třiceti.

10.3.2023 v 15:16 | Karma: 20,80 | Přečteno: 1319x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Jak se vybírá Dítě Česka

Řeknu to hned: těžce! Najít a ocenit nejaktivnější, nejinspirativnější a nejnadanější dítě v České republice je nejméně stejně náročné jako výběr osob pro udělení státního vyznamenání :o)

27.10.2022 v 18:15 | Karma: 34,44 | Přečteno: 2356x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Hodně nebo málo – voda je problém

„Takhle se to tady nedělá!“ Vzpomínám na ten káravý pohled, když mě ráno příslušník místní ochranky přistihl ve společné umývárně. Dodnes se stydím za to, že jsem při čištění zubů nechala vodu téct. Teď už kohoutek zavírám i doma.

24.8.2022 v 16:47 | Karma: 18,63 | Přečteno: 808x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Česká republika, bravo

„Mír na Ukrajině. To by pomohlo nejvíc,“ zodpovídá moji otázku se znatelnou únavou v hlase Luděk Prudil, šéf pražských hasičů.

2.4.2022 v 22:44 | Karma: 40,97 | Přečteno: 10380x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Ideální Česko? Přání českých školáků vás překvapí.

Abych mohla chodit do školy. Vyučování až od devíti. Levnější sladkosti. Řídit auto od šestnácti jako v Americe. Chránit děti před chudobou a zlými lidmi.

4.2.2022 v 9:52 | Karma: 33,71 | Přečteno: 1207x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Dobročinost. Kde se to v těch lidech bere?

10 milionů korun pro rodiny samoživitelek. 1,5 milionu na kyslíkové koncentrátory v Indii. Letos v červnu Češi překonali vlastní rekord v dobročinnosti, když na pomoc obcím zasaženým tornádem poslali celou jednu miliardu.

13.8.2021 v 9:32 | Karma: 27,94 | Přečteno: 2311x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

COVID dobro nezabil

„Tak děkuju.“ Jedenáctiletý Alex pomalu pokládá krabici s notebookem na stůl a snaží se, aby poděkování znělo co nejvíc suše a neutrálně.

29.12.2020 v 19:48 | Karma: 40,31 | Přečteno: 2746x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Chránit děti? Nebo práva pedofilů? V genech to není.

Na přechodu se třikrát rozhlédni, nehraj si se zápalkami, s cizími lidmi nemluv. Na těchto rodičovských pravidlech vyrostla řada z nás. V současné době však už tyto rady pro zajištění bezpečí dětí zdaleka nestačí.

21.10.2020 v 18:08 | Karma: 28,87 | Přečteno: 2372x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Veřejné sbírky: bič na poctivé a návod pro podvodníky

Známe to všichni: při čekání na zastávce vám znenadání kdosi pod nosem zachrastí kasičkou, abyste přispěl(a) na pejsky, kočičky, děti, nemocné, světový mír.

10.6.2020 v 15:50 | Karma: 36,93 | Přečteno: 7459x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Patří děti do školy?

V minulých týdnech pandemie koronaviru uzavřela brány škol pro neuvěřitelnou jednu miliardu tři sta milionů dětí celkem v 188 zemích světa.

31.5.2020 v 14:56 | Karma: 23,98 | Přečteno: 3029x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Čeho se vyvarovat, když s dětmi mluvíte o koronaviru

Radost z nečekaných prázdnin už v těchto dnech školáky nejspíš opouští. Většina škol a pedagogů rodiče každodenně zásobuje učivem a po uzavření sportovišť, kroužků a kulturních institucí je nutné děti zabavit jinak.

19.3.2020 v 15:47 | Karma: 14,17 | Přečteno: 1152x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Mnich. Střelec. Motorkář. Prostě správný chlap.

"Být budhistou je víc než vykonávat rituály a nedělat špatné věci," říká Wangdi a bez mrknutí oka, jen tak mimochodem, pravačkou prudce stočí volant, aby se vyhnul uvolněné krajnici nad příkrým srázem.

12.8.2019 v 11:47 | Karma: 38,00 | Přečteno: 1258x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Uprchlíkům dveře dokořán. V Africe!

První morální dilema mám hned v šest ráno po probuzení. V ubytovně v Kirehe nejde elektřina a neteče tady ani voda. Paní pokojská večer slíbila, že brzy ráno dá před každý pokoj kbelík s čerstvou vodou. Otevřu dveře – no jasně!

27.6.2019 v 22:16 | Karma: 31,48 | Přečteno: 6640x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Jak se natáčel nový díl televizního pořadu Na cestě

„Máš nějaký velký náplasti? Katka potřebuje zalepit ruku.“ V 5:30 ráno mě z polospánku během společné modlitby vytrhl hlas producenta a kameramana Vítka Bělohradského. „No jasně!“

7.5.2019 v 13:57 | Karma: 22,45 | Přečteno: 1724x | Diskuse| Kultura

Pavla Gomba

Noc v mužském klášteře

„Wow! Ty budeš spát v klášteře s šedesáti mnichy praktikujícími tantru?“ Údiv, starost, možná i touhu prožít totéž, to všechno jsem zachytila v hlase kamarádky, když jsem jí vyprávěla o plánech letošní mise do Bhútánu.

8.4.2019 v 16:13 | Karma: 25,99 | Přečteno: 2425x | Diskuse| Cestování

Pavla Gomba

Pracant, přítel, predátor: pan pes

„Psi by mohli být náš nejlepší vývozní artikl. Je to to jediné, čeho máme v Bhútánu hodně!“ Na téma psů uslyšíte v Bhútánském království spoustu vtipů. Rozhodně nejsou daleko od pravdy.

4.5.2018 v 11:01 | Karma: 35,27 | Přečteno: 1318x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Než si dnes zalijete čaj

Gorily v mlze, gorily v mlze... žádnou lepší asociaci z Rwandy krátce před pátou ráno prostě nemám. Pohoří Virunga, kde zooložka Dian Fosseyová zkoumala poslední horské gorily na světě, je odsud nějakých 70 kilometrů vzdušnou čarou.

11.4.2018 v 10:24 | Karma: 36,05 | Přečteno: 1208x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Pozemské starosti za zdmi buddhistických klášterů

Meditace v lotosovém sedu, mystické rituály, odříkávání manter. Soustředění na klid a nekonečnou prázdnotu. Důstojní, mlčenliví mniši v červených rouchách, střežící staleté svitky s posvátnými texty. Pokora, odříkání, celibát.

26.2.2018 v 14:13 | Karma: 28,93 | Přečteno: 2042x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 30
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3013x
Viděla jsem kus světa, konflikty, války, nespravedlnost, obrovské lidské utrpení. Proč tedy věřím v dobro? Protože se s ním každý den setkávám!

Seznam rubrik