Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Pracant, přítel, predátor: pan pes

„Psi by mohli být náš nejlepší vývozní artikl. Je to to jediné, čeho máme v Bhútánu hodně!“ Na téma psů uslyšíte v Bhútánském království spoustu vtipů. Rozhodně nejsou daleko od pravdy.

V této výjimečné zemi uprostřed Himálaje potkáte pejsky opravdu na každém kroku. Daří se jim tady skvěle – určitě i proto, že obyvatelstvo praktikující tantrický buddhismus věří, že právě psi jsou reinkarnačně nám lidem nejblíže. Cokoliv tedy dnes (ne)uděláte pejskovi, se vám v jeho příštím životě bohatě vrátí.

 

Škola základ života

„Medvědice ukousla mojí fence čumák. Neváhal jsem ani chvíli: vzal jsem kameny, co byly po ruce, a házel jsem je na medvědici tak dlouho, dokud fenu nepustila,“ popisuje 13letý Tobgye nejhorší chvíle svého života. Přitom nezapomene pohladit statečného psa po hlavě. „Tím, že začala na medvědici štěkat a útočit, mi vlastně zachránila život.“ Střety lidí s medvědy jsou v Bhútánu bohužel stále častější. Medvědy a opice dokonce děti uvádějí jako největší riziko, se kterým se setkávají při cestě do školy.

To však není případ Tobgye. Do školy bohužel nikdy chodit nezačal. Jeho otec zemřel, když mu bylo pět let. Pole, na kterém matka každý den pracuje, tři děti a ji stěží uživí, takže Tobgye začal už v sedmi letech vydělávat pasením dobytka sousedů. Celé dny a často i noci tráví na úbočích Himálaje, na slunci, v dešti, ve sněhu. Věrná fenka je tak jeho nejbližším společníkem a kamarádem. „Bez čumáku už na pastvě moc platná není, ale nikdy bych se jí nevzdal. Teď má štěňata,“ ukazuje Tobgye s hrdostí, „takže si je nechám a vychovám z nich pořádné ovčáky.“ I když je v Bhútánu základní vzdělání bezplatné, těžké životní podmínky mnoha dětem z nejchudších rodin stále brání chodit do školy. Gramotnost dospělých se v zemi pohybuje okolo 57 procent. Do základní školy nastupuje 86 procent dětí a ty, které ji dokončí, umějí číst, psát a počítat, domluví se anglicky a bez problémů používají smartphony. Mezi zajištěnými dětmi a těmi, které do školy chodit nemohou, se tak otevírá obrovská sociální propast. 

Tobgye se statečnou fenkou, která mu zachránila život při útoku medvěda.

 

Země psů a štěstí

Bhútánské království se 798 tisíci obyvatel doposud zůstávalo uchráněno před mocenskými zájmy svých velkých sousedů, Číny a Indie, především díky tomu, že kromě nádherné a čisté přírody nemá žádné nerosty či přírodní bohatství. Podmínky pro zemědělství, kterým se většina obyvatel živí, jsou nepříznivé: na jihu se sice pěstuje rýže, hornatý sever však umožňuje pouze chov dobytka (zejména jaků) a pěstování brambor nebo paprik chilli, které se zde používají spíše jako zelenina než koření. Kromě několika hydroelektráren v zemi neexistuje průmysl a místní král a vláda vyznávají politiku hrubého národního štěstí. Spojení, nad kterým se u nás pousmějeme, však v Bhútánu myslí zcela vážně: koncept poprvé představený bhútánským králem počátkem 80. let vychází z předpokladu, že lidské štěstí zahrnuje naplňování materiálních i duchovních potřeb a že král i vláda jsou povinni vytvořit takové prostředí, které lidem toto naplnění umožní.

Vládní programy se tak zaměřují na čtyři oblasti „národního štěstí“: ekonomický rozvoj, ochranu životního prostředí, ochranu kulturních hodnot a tradic a kvalitní veřejnou správu. Nic nového pod sluncem; to, co je však v Bhútánu jedinečné, je to, že žádná z těchto oblastí nemá přednost a nemůže být rozvíjena na úkor ostatních. Pokud by tedy pro postavení hydroelektrárny bylo nutné pokácet les, projekt se neuskuteční.

Zdá se, že „hrubé národní štěstí“ funguje. Na první pohled vypadají spokojeně nejenom Bhútánci, ale také tisíce pejsků, kteří zde žijí. Na rozdíl od mnoha okolních zemí zde alespoň nestrádají hladem a netrpí nemocemi.

Pejskové se pomějí nejenom při oslavě Losaru (nového roku). Foto z mostu k pevnosti ve městě Phunakha.

Kláštery jako duchovní centrum i chudobinec

Asi nejlépe se pejskům daří v buddhistických klášterech. U každé svatyně jich polehává několik desítek a zbystří teprve tehdy, když mniši v poledne zasednou k hlavnímu (a často jedinému) jídlu dne. A to přesto, že bhútánské kláštery jsou přísně vegetariánské a strava více než střídmá.    

V Bhútánu dodnes přetrvává tradice mít v každé rodině alespoň jednoho mnicha. Více než polovina z přibližně 18 tisíc mnichů, kteří v bhútánských klášterech v současnosti žijí, jsou děti. Dětských mnichů, kteří přišli z vlastního rozhodnutí, je však pochopitelně jen minimum. Úmrtí rodičů, extrémní chudoba – to jsou hlavní důvody, proč jsou chlapci posíláni do klášterů. Oficiálně kláštery přijímají chlapce starší sedmi let, ve skutečnosti se však mnichy stávají i pětileté děti, protože v těžkých životních situacích nemají kam se jinam uchýlit.  

Život v klášteře má i pro ty nejmenší děti pevný řád  a je plný odříkání. Děti vstávají velmi brzy ráno a den tráví učením textů, rituály a údržbou kláštera. Udržet kázeň mezi dětmi není vždy jednoduché, takže tradiční výuka počítá i s přísnými tělesnými tresty. Nejtíživější je situace malých mnichů v komunitních klášterech, které nejsou oficiálně registrovány a nedostávají ani ty nejskromnější příděly. Tam, kde navíc chybí zdroje pitné vody, se mezi dětmi šíří nebezpečné nemoci.

Klášter je uzavřeným světem, kde děti rychle ztrácejí kontakt se svou rodinou, školou, vrstevníky. Představení některých klášterů sice vnímají potřebu dětem uchovat alespoň částečně jejich dětství, umožnit jim občas si hrát a odpočívat, rozhodně to však není pravidlem všude. 

V zemích, jako je Bhútán, lidé pejsky neberou jako parťáky a společníky, ale ryze pragmaticky. Přesto, když se díváte na malé mnichy, jak zaboří ruce do hebkého kožíšku štěněte, stěží se ubráníte pocitu, že těmto stále ještě dětem zvířátko aspoň částečně nahrazuje lásku, vřelost a těsný kontakt, které ztratili odchodem z rodiny do kláštera. 

Jídlo bývá v bhútánských klášterech skromné. I tak se mniši s pejsky podělí.

Bhútánská rizika

A ještě jednou věcí se Bhútán odlišuje od svých sousedů: největším bezpečnostním rizikem zde není ani pouliční kriminalita, ani politické nepokoje či terorismus, ale, světe, div se: toulaví psi. Když jsem do Bhútánu jela před 15 lety poprvé, místní kolegové do pokynů s několika vykřičníky napsali: „v hlavním městě nevycházet v noci ven bez doprovodu, riziko pokousání“! Ulice hlavního města Thimphu dodnes ovládají celé psí gangy. Průvodci proto cizincům doporučují v noci raději nevycházet ven. Skutečně, místo obvyklých zvuků velkoměsta vás v Thimphu bude v noci rušit vytrvalé vytí stovek až tisíců psů. Zdálky se zdá, že psi nejsou agresivní, když jsem se však místních dotázala, jestli opravdu koušou, ujistili mě, že pokud člověk nemá ten správný „thimphu“ pach nebo je cítit alkoholem, riziko pokousání je vysoké. Až při pohledu z okna hotelu Jumolhari na centrum hlavního města ovládané dvěma psími smečkami jsem si tak připomenula, že náš nejoblíbenější zvířecí společník zůstává i přes tisíce let domestikace stále šelmou.  

Každé ráno okolo půl osmé jde smečka z horní části ulice vyštěkat tu dolní. Pohled z hotelu Jumolhari v Thimphu.

 

Česká stopa v Bhútánu

Dětský fond OSN – UNICEF se v Bhútánu soustředí na dostupnost základního vzdělání, odstranění anémie, snížení dětské a mateřské úmrtnosti a také na ochranu ohrožených dětí. Dětem, které žijí v klášterech, pomáhá zajištěním potřebného zázemí: pitné vody, výživné stravy, hygienického vybavení a lékařské péče. Ve spolupráci s místním úřadem pro správu klášterů UNICEF usiluje také o zajištění přístupu ke vzdělání a ochranu dětských mnichů před násilím, tělesnými tresty a všemi formami zneužívání. A současně rozvíjí osvětu k místním komunitám, aby se chlapci stávali mnichy až ve věku, kdy toto vážné životní rozhodnutí učiní z vlastního přesvědčení.

Na těchto důležitých programech se významně podílejí také čeští příznivci a dárci. Jen v loňském roce byly z českých příspěvků vybudovány toalety s koupelnou a zařízení pro mytí rukou v klášterních školách Dangchu, Lamoizingkha a Drakarpo pro celkem 180 dětských mnichů. Získáním přístupu k hygienickému zázemí již mniši nemusejí čekat v dlouhé frontě, aby použili toaletu nebo se vykoupali, díky lepší hygieně jsou teď mnohem méně nemocní.

Do celkem 51 klášterních škol byly z české pomoci dodány nové matrace a teplé deky na spaní a sportovní vybavení, aby si malí mniši ve vzácných chvílích volna mohli také hrát.

UNICEF vyškolil  také 65 představených klášterů (mužských i ženských) ve správné hygieně a prevenci přenosu infekčních onemocnění a odborným školením prošlo též 42 mnichů, kteří se v klášterech budou starat o vodní čerpadla a zajišťovat běžné opravy. Pomoci přitom může i málo – například za 111 Kč je možno pořídit tablety na vyčištění 5 000 litrů vody. Ruční čerpadlo z nerezové oceli pro tropická prostředí a velké hloubky stojí více – 9 804 Kč – ale zato vydrží a bude sloužit celé desítky let.

 

Mniši z klášterní školy Samcholing s novými matracemi, teplými dekami a povlečením. V noci zde padají teploty k nule, je proto důležité, aby děti neprochladly.
Autorka při zkoušce funkčnosti vodovodu.

 

Autor: Pavla Gomba | pátek 4.5.2018 11:01 | karma článku: 35,27 | přečteno: 1318x
  • Další články autora

Pavla Gomba

Hotově nebo kartou? České dilema mají skvěle vyřešeno i tam, kde byste to vůbec nečekali.

Na odpočívadle pod průsmykem Pelela se prohání čerstvý himálajský vítr. Aby ne, jsme ve výšce 3400 m n.m. a teplotní rozdíl oproti údolí je pořádně znát.

16.8.2023 v 7:10 | Karma: 39,09 | Přečteno: 7771x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Děti jako zrcadlo. I křišťálová koule.

1. červen patří dětem. Rodiče jim kupují pamlsky a každá obec, firma či obchodní centrum pro děti pořádají zábavu. Původní myšlenka, proč slavit „den dětí“, však byla jiná.

2.6.2023 v 15:48 | Karma: 14,38 | Přečteno: 448x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

České děti nežijí v bublině

Smích, štěstí a radostná bezstarostnost. Obraz dětství je tím zářivější, čím dále v čase se od něj nacházíme. Ve skutečnosti se však ve třinácti člověk může trápit úplně stejně jako ve třiceti.

10.3.2023 v 15:16 | Karma: 20,80 | Přečteno: 1319x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Jak se vybírá Dítě Česka

Řeknu to hned: těžce! Najít a ocenit nejaktivnější, nejinspirativnější a nejnadanější dítě v České republice je nejméně stejně náročné jako výběr osob pro udělení státního vyznamenání :o)

27.10.2022 v 18:15 | Karma: 34,44 | Přečteno: 2356x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Hodně nebo málo – voda je problém

„Takhle se to tady nedělá!“ Vzpomínám na ten káravý pohled, když mě ráno příslušník místní ochranky přistihl ve společné umývárně. Dodnes se stydím za to, že jsem při čištění zubů nechala vodu téct. Teď už kohoutek zavírám i doma.

24.8.2022 v 16:47 | Karma: 18,63 | Přečteno: 808x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Česká republika, bravo

„Mír na Ukrajině. To by pomohlo nejvíc,“ zodpovídá moji otázku se znatelnou únavou v hlase Luděk Prudil, šéf pražských hasičů.

2.4.2022 v 22:44 | Karma: 40,97 | Přečteno: 10380x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Ideální Česko? Přání českých školáků vás překvapí.

Abych mohla chodit do školy. Vyučování až od devíti. Levnější sladkosti. Řídit auto od šestnácti jako v Americe. Chránit děti před chudobou a zlými lidmi.

4.2.2022 v 9:52 | Karma: 33,71 | Přečteno: 1207x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Dobročinost. Kde se to v těch lidech bere?

10 milionů korun pro rodiny samoživitelek. 1,5 milionu na kyslíkové koncentrátory v Indii. Letos v červnu Češi překonali vlastní rekord v dobročinnosti, když na pomoc obcím zasaženým tornádem poslali celou jednu miliardu.

13.8.2021 v 9:32 | Karma: 27,94 | Přečteno: 2311x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

COVID dobro nezabil

„Tak děkuju.“ Jedenáctiletý Alex pomalu pokládá krabici s notebookem na stůl a snaží se, aby poděkování znělo co nejvíc suše a neutrálně.

29.12.2020 v 19:48 | Karma: 40,31 | Přečteno: 2746x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Chránit děti? Nebo práva pedofilů? V genech to není.

Na přechodu se třikrát rozhlédni, nehraj si se zápalkami, s cizími lidmi nemluv. Na těchto rodičovských pravidlech vyrostla řada z nás. V současné době však už tyto rady pro zajištění bezpečí dětí zdaleka nestačí.

21.10.2020 v 18:08 | Karma: 28,87 | Přečteno: 2372x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Veřejné sbírky: bič na poctivé a návod pro podvodníky

Známe to všichni: při čekání na zastávce vám znenadání kdosi pod nosem zachrastí kasičkou, abyste přispěl(a) na pejsky, kočičky, děti, nemocné, světový mír.

10.6.2020 v 15:50 | Karma: 36,93 | Přečteno: 7459x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Patří děti do školy?

V minulých týdnech pandemie koronaviru uzavřela brány škol pro neuvěřitelnou jednu miliardu tři sta milionů dětí celkem v 188 zemích světa.

31.5.2020 v 14:56 | Karma: 23,98 | Přečteno: 3029x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Čeho se vyvarovat, když s dětmi mluvíte o koronaviru

Radost z nečekaných prázdnin už v těchto dnech školáky nejspíš opouští. Většina škol a pedagogů rodiče každodenně zásobuje učivem a po uzavření sportovišť, kroužků a kulturních institucí je nutné děti zabavit jinak.

19.3.2020 v 15:47 | Karma: 14,17 | Přečteno: 1152x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Mnich. Střelec. Motorkář. Prostě správný chlap.

"Být budhistou je víc než vykonávat rituály a nedělat špatné věci," říká Wangdi a bez mrknutí oka, jen tak mimochodem, pravačkou prudce stočí volant, aby se vyhnul uvolněné krajnici nad příkrým srázem.

12.8.2019 v 11:47 | Karma: 38,00 | Přečteno: 1258x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Uprchlíkům dveře dokořán. V Africe!

První morální dilema mám hned v šest ráno po probuzení. V ubytovně v Kirehe nejde elektřina a neteče tady ani voda. Paní pokojská večer slíbila, že brzy ráno dá před každý pokoj kbelík s čerstvou vodou. Otevřu dveře – no jasně!

27.6.2019 v 22:16 | Karma: 31,48 | Přečteno: 6640x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Jak se natáčel nový díl televizního pořadu Na cestě

„Máš nějaký velký náplasti? Katka potřebuje zalepit ruku.“ V 5:30 ráno mě z polospánku během společné modlitby vytrhl hlas producenta a kameramana Vítka Bělohradského. „No jasně!“

7.5.2019 v 13:57 | Karma: 22,45 | Přečteno: 1724x | Diskuse| Kultura

Pavla Gomba

Noc v mužském klášteře

„Wow! Ty budeš spát v klášteře s šedesáti mnichy praktikujícími tantru?“ Údiv, starost, možná i touhu prožít totéž, to všechno jsem zachytila v hlase kamarádky, když jsem jí vyprávěla o plánech letošní mise do Bhútánu.

8.4.2019 v 16:13 | Karma: 25,99 | Přečteno: 2425x | Diskuse| Cestování

Pavla Gomba

Války byly, jsou a budou…

Vždyť to zjistí až za týden, když se letadlo vrátí bez nás, táhlo mi hlavou, zatímco jsem v rychlosti uhýbala vzrostlým dřevinám v buši. Když utíkáte před skupinou chlapů, kteří křičí a míří na vás puškami, není čas přemýšlet.

14.1.2019 v 12:03 | Karma: 24,80 | Přečteno: 1392x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Než si dnes zalijete čaj

Gorily v mlze, gorily v mlze... žádnou lepší asociaci z Rwandy krátce před pátou ráno prostě nemám. Pohoří Virunga, kde zooložka Dian Fosseyová zkoumala poslední horské gorily na světě, je odsud nějakých 70 kilometrů vzdušnou čarou.

11.4.2018 v 10:24 | Karma: 36,05 | Přečteno: 1208x | Diskuse| Společnost

Pavla Gomba

Pozemské starosti za zdmi buddhistických klášterů

Meditace v lotosovém sedu, mystické rituály, odříkávání manter. Soustředění na klid a nekonečnou prázdnotu. Důstojní, mlčenliví mniši v červených rouchách, střežící staleté svitky s posvátnými texty. Pokora, odříkání, celibát.

26.2.2018 v 14:13 | Karma: 28,93 | Přečteno: 2042x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 30
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3013x
Viděla jsem kus světa, konflikty, války, nespravedlnost, obrovské lidské utrpení. Proč tedy věřím v dobro? Protože se s ním každý den setkávám!

Seznam rubrik