Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co si ve Rwandě určitě nevyfotíte

28. 03. 2017 0:26:22
Žena v tmavě modré policejní uniformě sjede naše batohy přísným pohledem: „Žádné natáčení, žádné focení.“ Je sice skoro o hlavu menší než já, budí ale respekt.

„Ale my si vyfotíme jenom ten plakát a vás, vždyť to tady vedete...,“ snažím se vyjednávat. Seržantka Murebwayire je neoblomná: „Čekárna je plná klientů. Už tak toho zažili dost, rozhodně nechceme, aby je někde někdo identifikoval.“

Na dřevěné lavici v centru Isange pro oběti domácího a sexuálního násilí v okresní nemocnici Kacyiru sedí několik žen a dívek. Nechci si je moc prohlížet. Je jasné, že v takové situaci je pozornost nevhodná, jen bočním pohledem zachytím, že jedna z dívek je v pokročilém stupni těhotenství a starší žena vedle má pod okem obrovskou krvavou podlitinu.

Seržantka nás vede dovnitř, aby nám ukázala aspoň přijímací místnůstku a pokoj, ve kterém psycholog pracuje se zneužívanými dětmi.

„Každý z těchto předmětů má konkrétní účel. Pomáhají nám identifikovat, kdo a jak dítěti ublížil,“ ukazuje na panenky, hračky i předměty denní potřeby ležící na stole. „Pomáhá i kreslení. Měli jsme tady například pětiletého chlapce. Nejdřív jsme netušili, proč pořád kreslí kuřata, když je od jisté doby odmítá jíst. Teprve po několika sezeních se podařilo zjistit, že ho znásilnil řemeslník pomáhající v jejich domácnosti. Chlapci řekl, když o tom někomu řekne, že mu podřízne krk jako kuřeti. Teprve když víme, co stalo, můžeme zajistit pomoc,“ vysvětluje. „Kromě fyzických zranění a traumat je bohužel často nutné řešit také nechtěné těhotenství a nákazu virem HIV. Nejmenšímu dítěti, které jsme tady měli, byly pouhé tři dny,“ dodává.

Isange znamená v místním jazyce „cítit se jako doma.“ Myslím, že doma se v tomto nemocničním zařízení cítit nikdo nemůže, je ale fajn, že tady funguje bezpečný azyl, kam se oběti násilí mohou 24 hodin denně uchýlit. Centrum zajišťuje jak lékařskou a psychologickou pomoc, tak sběr forenzního materiálu a právní služby, spolupracuje také s policií i vůdci místních komunit. V zemi, kde ti nejchudší si nemohou dovolit ani základní zdravotní pojištění, je důležité i to, že služba je zdarma. Od roku 2009, kdy bylo s pomocí UNICEF a dalších organizací centrum založeno jako pilotní projekt, již pomohlo více než sedmi tisícům obětí.

„Šedesát procent našich klientů jsou děti, ale obrátili se už na nás i muži, které napadla manželka,“ vysvětluje seržantka. Samozřejmě ne vždy se hlášení ukáže jako oprávněné. „Měli jsme tady i případ, kdy byl z násilí obviněn nevinný mladík. Protože vzorky DNA musíme posílat na analýzu až do Německa, trvalo dva měsíce, než mohl být propuštěn. Je ale důležité prověřit všechny okolnosti a s obětmi pracovat i poté, co od nás odejdou. Vlastně s celou rodinou i širší komunitou.“

Rázná a na první pohled nepřístupná policistka při hovoru o dětech zjihne. Nedá mi to, abych se nezeptala na to, co je na její práci nejtěžší. „Často se stává, že mi oběti volají i večer nebo o víkendu, prostě kdykoliv potřebují pomoc. Je těžké se oprostit od tíhy všech těch smutných příběhů. Pocit, že někomu pomůžu, mi ale dává sílu. Podporuje mě i moje rodina,“ dodává s úsměvem a nefalšovanou hrdostí v hlase.

Je těžké se smířit s tím, že se takové věci dějí, že silnější ubližují slabším, že dospělý zneužije dítě. Jsem ale ráda, že centrum Isange existuje a že jej vede právě tato žena. Model centra, vyzkoušený na tomto pilotním projektu, loni místní úřady rozšířily do 30 dalších zdravotnických center v zemi a letos by jich mělo vzniknout ještě 17. Oběti násilí tak budou mít zastání v každém rwandském okrese.


Autor: Pavla Gomba | úterý 28.3.2017 0:26 | karma článku: 22.49 | přečteno: 2050x

Další články blogera

Pavla Gomba

Pomoz si sám aneb tady kampeličky fungují

Na nízkých lavičkách uspořádaných do čtverce se tísní jedna žena vedle druhé. Kolem pobíhají děti, přesto je na pravidelném zasedání drobných střadatelek překvapivý klid. Za hluk, nepozornost a rušení se totiž platí pokuty.

5.4.2017 v 18:16 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 671 | Diskuse

Pavla Gomba

Zde raději nemarodit

Jak dí lidová moudrost, je lepší být zdravý (a bohatý) než chudý a nemocný. Lidé, kteří přicházejí do okresní nemocnice ve městě Nyanza, patří téměř výlučně do té druhé kategorie.

1.4.2017 v 8:18 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 832 | Diskuse

Pavla Gomba

Vyzujte se, vysíláme

Rozhlasové studio vypadá všude na světě podobně: stůl se sluchátky a mikrofony, pár židlí pro moderátora a hosty, hluková izolace na stěnách. V budově rwandského státního rozhlasu však narazíte na něco, co se jinde nevidí:

28.3.2017 v 23:04 | Karma článku: 16.62 | Přečteno: 554 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Petr Bajnar

Zápisky z cesty po Řecku II.

I antický starověk měl stejně, jako měl a má nejen křesťanský svět své náboženské poutě a poutní místa. K těm nejvýznamnějším v Řecku patřila pouť do Epidaura, kterou každoročně podnikalo tisíce Řeků.

24.9.2017 v 13:00 | Karma článku: 10.86 | Přečteno: 277 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Počasí nám škrtlo Matterhorn

Vyšel ale jiný výlet po nejstrmější dráze na světě vybudované v roce 1926. Někteří starší turisté dokonce odmítli si na to sednout.

24.9.2017 v 10:38 | Karma článku: 10.46 | Přečteno: 190 | Diskuse

Eva Tvrdá

Města v českém Slezsku 3

České Slezsko je lidnatou zemí s mnoha velkými městy, v nichž žije téměř půl milionu lidí. Při poznávání Slezska však mají zásadní význam města do 10 000 obyvatel, tedy města malá.

24.9.2017 v 10:27 | Karma článku: 15.57 | Přečteno: 274 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 14: Tajuplné ULAN-UDE, metropole Burjatska na řece Selenga

42-tunová hlava Lenina z černého mramoru nad hlavním náměstím, překrásné divadlo opery a baletu se zpívající fontánou před ním, perla "sibiřského baroka" katedrála Hodigitria, pivo Žatecký gus a soutěž o královnu krásy Burjatije..

24.9.2017 v 8:03 | Karma článku: 12.57 | Přečteno: 192 | Diskuse

Petr Bajnar

Zápisky z cesty po Řecku I.

Zemi, kterou jsem si letos vybral, jako cíl dovolené se stalo Řecko, které je považováno za kolébku naší evropské civilizace.

23.9.2017 v 14:44 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 372 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1081

Viděla jsem kus světa, konflikty, války, nespravedlnost, obrovské lidské utrpení. Proč tedy věřím v dobro? Protože se s ním každý den setkávám!



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.