Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Víra žije – v Africe určitě

27. 03. 2017 7:56:00
Větráky zavěšené z plechové střechy kostela marně rozhánějí horko. Nepomáhá ani to, že všechny dveře velké čtvercové budovy z červených cihel jsou otevřené dokořán. Katedrála St. Michael ve rwandském hlavním městě Kigali

je zaplněna do posledního místečka. V sále musí být nejméně 700 lidí. Nedělní mše tady probíhají natřikrát: od devíti hodin v angličtině, ta v místním jazyce kinyarwanda začíná hned poté v jedenáct a věřící mluvící francouzsky musejí počkat až na pátou hodinu odpoledne.

Panna Marie v přední části kostela už nemůže být bělejší, zato dřevěný Kristus na kříži má ryze africké rysy. Proč ne, říkám si. V předních řadách sedí děti v pečlivě vyžehlených šatičkách a bílých košilích. Během dlouhých dvou hodin zpěvů a kázání vůbec nezlobí a nevyrušují. Netuším, jak to jejich maminky dělají, ale dokonce ani miminka v davu nepláčou.

Pro našince zvyklého na to, že v kostele je zima a mladých lidí chodí poskrovnu, je tato africká mše opravdu mimořádným zážitkem.

Při pohledu na faráře, který mši slouží, se přesto neubráním myšlence na to, že před 23 lety ve stejné zemi znamenalo pouhé nošení brýlí rozsudek smrti. Stejně jako jedno konkrétní slovíčko v průkazu totožnosti, vysoká postava, světlejší pleť nebo vlastnictví více než 10 krav. To všechno byla kritéria, podle kterých probíhala rwandská genocida. V zemi, která měla pouhých devět milionů obyvatel, jich byl během pouhých tří měsíců vyvražděn 1 milion. Každý někoho ztratil, každý byl svědkem mučení, znásilňování a nemyslitelných krutostí.

Je těžké si představit, co může vést člověka k tomu, aby vzal zbraň a šel zabít souseda. Ještě těžší je ale představit si, jak mohou lidé, kteří během genocidy přišli o své nejbližší, žít po boku s těmi, kteří tyto zločiny spáchali. V roce 2004, deset let po genocidě, byla všem vězňům odsouzeným za zločiny genocidy poskytnuta amnestie - pokud se přiznají. Desítky tisíc z nich toho využily a vrátily se zpátky do svých vesnic. Děsivá představa. Ve Rwandě se ale žádná odvetná vlna nekonala.

O tom, že odpuštění a smíření opravdu možné je, už po dnešní návštěvě v kostele St. Michael nepochybuji.

Chci věřit, že to platí i jinde než ve Rwandě.

Autor: Pavla Gomba | pondělí 27.3.2017 7:56 | karma článku: 18.02 | přečteno: 597x

Další články blogera

Pavla Gomba

Pomoz si sám aneb tady kampeličky fungují

Na nízkých lavičkách uspořádaných do čtverce se tísní jedna žena vedle druhé. Kolem pobíhají děti, přesto je na pravidelném zasedání drobných střadatelek překvapivý klid. Za hluk, nepozornost a rušení se totiž platí pokuty.

5.4.2017 v 18:16 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 671 | Diskuse

Pavla Gomba

Zde raději nemarodit

Jak dí lidová moudrost, je lepší být zdravý (a bohatý) než chudý a nemocný. Lidé, kteří přicházejí do okresní nemocnice ve městě Nyanza, patří téměř výlučně do té druhé kategorie.

1.4.2017 v 8:18 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 832 | Diskuse

Pavla Gomba

Vyzujte se, vysíláme

Rozhlasové studio vypadá všude na světě podobně: stůl se sluchátky a mikrofony, pár židlí pro moderátora a hosty, hluková izolace na stěnách. V budově rwandského státního rozhlasu však narazíte na něco, co se jinde nevidí:

28.3.2017 v 23:04 | Karma článku: 16.62 | Přečteno: 554 | Diskuse

Pavla Gomba

Co si ve Rwandě určitě nevyfotíte

Žena v tmavě modré policejní uniformě sjede naše batohy přísným pohledem: „Žádné natáčení, žádné focení.“ Je sice skoro o hlavu menší než já, budí ale respekt.

28.3.2017 v 0:26 | Karma článku: 22.49 | Přečteno: 2050 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Katarína Lorenčíková

V klube frfľošov...

Niekedy sa bavím na tom, čo vidím.... neviem však či sa mám smiať (-: alebo plakať )-: Jem... a vidím 3 ženy. Totálne frfľošky...

24.9.2017 v 21:42 | Karma článku: 5.10 | Přečteno: 110 | Diskuse

Irena Fuchsová

Jak jsem opravila automatickou pračku

Když se nám rozbijí naši pomocníci v domácnosti, není to otázka jedné vteřiny. Že nejsou v pořádku nám nějaký čas signalizují. I víko mé pračky začalo před měsícem při zavírání vrzat, a já to ignorovala....

24.9.2017 v 20:11 | Karma článku: 13.28 | Přečteno: 288 | Diskuse

Alena Kulhavá

Čína jako příklad budoucnosti v kultuře, velký otazník v konzumu a odstrašující příklad

v lidských právech a týrání lidí a zatím i v ekologii a také v obchodní charakterové beztvarosti, otazník v bezpečnosti. Kým bude Čína za 30 let a co se od ní můžeme naučit dnes?Jaké výzvy přinášejí Arabové? Jaké černoši?

24.9.2017 v 19:31 | Karma článku: 6.50 | Přečteno: 278 |

Hatem Berrezouga

Válka symbolů: půlměsíc, aneb když se muslim klaní k satanovi! Část. 2

„Představme si na chvíli, že by se to stalo naopak. Že by Lidl například vymazal půlměsíc na islámské sakrální stavbě. Co by následovalo?" Zněla otázka.

24.9.2017 v 19:04 | Karma článku: 13.66 | Přečteno: 453 |

Vojtěch Halamíček

Nepovedená debata o šátcích

O šatcích, hidžábech a burkách toho bylo napsáno a řečeno hodně, nicméně málo z toho se týká skutečné podstaty problému.

24.9.2017 v 18:00 | Karma článku: 29.80 | Přečteno: 692 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1081

Viděla jsem kus světa, konflikty, války, nespravedlnost, obrovské lidské utrpení. Proč tedy věřím v dobro? Protože se s ním každý den setkávám!



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.